Už se mi to krátí...

Nazdárek všichni! Zdravím vás momentálně ze sedmi hodinového letu, na kterém se vám pokusím dopsat všechno, co jsem za tenhle měsíc nestihla (pozn. pokud neusnu). Moc se omlouvám, ale jak jste si už asi všimli, čím víc se konec tohohle roku blíží, tím méně času a blogů je. Všichni si snaží užít všechno naplno, trávit co nejvíc času tvořením vzpomínek, me included. Řekněme, že jsem byla zaneprázdněná jak většími událostmi, tak i maličkostmi, takže začnu jarními prázdninami. Tady je tudíž má omluva číslo asi 100, a jdeme na to.

SPRING BREAK

V Kansasu připadli jarní prázdniny na 17. - 23. března, čeho jsme s rodinkou samozřejmě využili, a zrealizovali plány, které byly původně myšleny na Vánoce. Vyrazili jsme na pár dny do Kansas City ležící na hranici Kansasu a Missouri, cca čtyři hodiny cesty z Derby. Cestou tam jsme se zastavili ještě v městě Topeka, a to ze dvou důvodů. Přestože Wichita je největším městem v Kansasu, hlavním městem je právě Topeka, kde zároveň žije babička mojí host mamky. Mohli jsme si tak zajít společně na oběd a i si prohlídnout (z venku) Kansas Capital building!

Druhý den jsme strávili dopoledne v muzeu peněz, kde byly vystavené mince z období všech prezidentů USA. Na konci jsme mohli vidět jak/kam se peníze uschovávají a odnést si s sebou balíček rozstříhaných bankovek v hodnotě 80$ - ne že by nám k něčemu byly. Odpoledne jsme byli společně s jednou další rodinou na hotelu, jelikož měl vnitřní bazén, a večer se k nám připojili i na večeři. Celkově jsme ještě stihli přejet do Missouri, kde jsme navštívili „Rabbit Hole“, což je budova vyzdobená podle světů a postaviček z knížek… Na cestě domů jsme se stavili v maličké pekárně s koláči. Pro ty, kdo nevědí, tak sem a tam můžete v Americe - alespoň v Kansasu, Oklahomě a Texasu, co vím - narazit právě na takovéhle pekárny, které začaly prodávat české koláče po tom, co se sem více lidí přistěhovalo po druhé světové válce. Jako co vám povím, žádná sláva to nebyla, ale to se asi dalo čekat, a i tak bylo hezké vidět trochu české „kultury“ uprostřed USA - doslova.

VŠECHNO OSTATNÍ

K tomu, co jsem dělala o zbylých třech týdnech tohohle měsíce… Nemůžu říct, že by se dělo něco zásadního, ale díky jarním prázdninám a předchozímu návalu snow days jsou ve škole všichni v pěkném skluzu. Do toho se mi přimotalo i pár věcí z mojí školy v ČR ohledně příštího roku, což pohodě moc nepřidalo:) Volný čas, jak už jsem zmínila, se snažím trávit s kamarády, rodinou a venku, protože nevím, jak v Česku, ale nám se tu teplota za poslední týden vystoupala až na 27!!! V poslední době jsme si oblíbily pečení, když na vaření není úplně čas, takže vesele hlásím, že jsme s holkama úspěšně zvládly český perník, americké cupcakes, chlebíčky, a další na seznamu máme s host mamkou medovník, tak nám držte palce.

Jinak jsme stále zaneprázdněná dobrovolničením, učením v Sunday School, středeční youth group, a dokonce jsme si na starý kolena s Maddie vyzkoušely novou youth group. Abych to lépe vysvětlila: s kamarádkou Maddie chodíme alespoň jednou týdně do youth group (tj. setkání mládeže) v jejím kostele. Pár týdnů zpátky nás ale McKynzie a Ayla - zbytek naší party - pozvaly na jejich youth group, a tak jsme jak jinak než šly, že. Sice v tom vůbec roli nehrála jedna už zmíněná kamarádka a jistý spolužák, který čirou náhodou chodí do stejného kostela, ale i bez toho jsme rády, že jsme šly. Možná se budu opakovat, ale americké kostely (alespoň ty evangelické) nejsou vůbec podobné těm naším, a přestože můžou vypadat všechny trochu jinak, všechny mají stejný základ - PRAISE THE LORD AS LOUD AS YOU CAN! … věřte mi, vážně to sedí… Shrnula bych to každopádně asi takhle. V jedné youth group se mi více líbí chvály a v druhé společenství, kdy je tam skupinka asi 15 lidí přibližně v mém věku, tudíž to člověku umožní více se s lidmi bavit, poznat. Celkově spokojenost:)).

Omlouvám se všem nevěřícím čtenářům za obrazovkou za tenhle delší odstavec, ale americký kostel bude jednou z věcí, která mi bude chybět, takže jsem si to nemohla odpustit. Mimo to už mám za sebou třeba i dva večery plné binga, kdy jsem se vžila do role důchodců, a závěr? Nemůžu se dočkat, až budu stará, haha!!

Poslední týden března jsem měla starostí nad hlavu - nápověda v prvním odstavci - ale to si zase povíme za týden v příštím blogu. Děkuju všem za přečtení toho dnešního a doufám, že se máte stejně krásně, jako já.

vaše Míša

PS: psaní tohohle blogu mi v součtu zabralo asi dvě hodiny… Co tím chci naznačit: je to bída. Při sepisování v češtině mám už nějakou chvíli v hlavě pěknej maglajz, tak pěkně prosím omluvte všechny nesmysly a gramatické chyby! Appreciate it<33.