Poslední dny v ČR

Nazdárek všichni! Vítejte zpátky u mého blogu, tentokrát posledního z Česka. Prázdniny se krátí a s nimi i počet mých dní doma.

Jak jsem zmiňovala minule, s tím, kde příštích 10 školních měsíců strávím, už si hlavu lámat nemusím. Musím přiznat, že městečko Derby je sice naprostá placka táhnoucí se podle mě až na konec světa, ale na tom, jak moc se těším, to toho moc nezmění!

S rodinou jsem každý den ve spojení přes WhatsApp a čas od času dojde i na videohovor, vše záleží na domluvě. Není se přece čeho bát!

POVINNOSTI

Bohužel s blížícím se odletem a získaným umístěním se vážou také další schůzky. Je pravda, že každá škola vyžaduje jiná potvrzení a zařizování, ve směs to ale nakonec vyjde vždycky stejně. U doktora se pomalu díky nekonečným návštěvám začnete cítit víc doma, než u vás, a když k tomu připojíme pohovor na americké ambasádě v Praze, máme hotovo.

Schůzka na ambasádě ze začátku připomíná spíše letištní kontrolu s tím rozdílem, že dovnitř musíte sami a bez jakékoli elektroniky. Uvnitř se posadíte a čekáte, než si vás postupně třikrát zavolají k přepážce - všechno probíhá v angličtině. Bylo to sice trochu stresující, ale stálo to za to, mám vízum!

(tip - je dobré nezapomenout si utrhnout pořadové číslo..:)

PŘED ODLETEM

Jelikož výuka na mé škole začíná už 14. srpna (každá škola ve Státech to má jinak), let je naplánovaný na pátek 9. Upřímně jsem zvědavá, jak to celé dopadne.. Kufr vezu poloprázdný a přesto, že jsem ho už tak desetkrát přebalila a postupně vyndávám věci, stále je o dvě kila težší, než by měl být.

V pátek vyjíždíme ve dvě ráno na leliště Václava Havla, odkud mě čeká první část cesty. Ta se skládá celkem ze dvou přestupů - ve Frankfurtu nad Mohanem, kde naberu směr Chicago a z toho se poté dostanu do posledního bodu, kterým je Wichita Airport, jenž bude taky místem, kde se poprvé setkám se svojí hostitelskou rodinou a koordinátorkou. Cíl zní tedy zatím poměrně jasně- neztratit se hned na prvním letišti!

Přestože to mám už opravdu za pár, skoro vůbec se nenervuju. Rozhodla jsem se si to užít, tak to taky tak udělám. Doma mě mezitím čeká poslední loučení, a příště už se vám ozvu z nového kontinentu. Tak zatím ahoj,

vaše Míša.