Měsíc za mnou!

Nazdárek všichni! Moc vás vítám u dalšího blogu. Doufám, že se máte stejně krásně jako já, jenom s více volným časem, protože protentokrát si shrneme události z posledních 14 dní<3.

SPOOOUSTA SPORTU...

Jak jsem naznačovala naposledy, školní sport se tu bere dost navážno - prý je to privilegium (jen pak nikdo moc nedodá, že jenom do té doby, než kvůli tréninkům začnete dostávat F a z týmu vás vyhodí:) Tenhle týden jsem zažila rovnou TŘI nové zážitky týkající se převážně volejbalu, ale i fotbalu. Tím první byl Derby nights lights, což je název každoročně se konajícího zahájení fotbalové sezóny, které se ale skládá i z představování všech ostatních školních týmových sportů veřejnosti. Vypadalo to asi následovně: Hned po tréninku mě vyzvedla Emma, kamarádka, se kterou jsme si zajely jen na rychlou večeři, jelikož zahájení celé akce začínalo poměrně brzo večer. "Announcement" volejbalových týmů bylo jako druhé, rovnou po cross country, proto jsme se seřadily do dvojic podle čísel dresů a po zaznění mého zkomoleného jména jsem i já s jednou z holek vyšla. Co si budem, přišla jsem si dost jako ve školce, když jsme procházely atletickou dráhou, přičemž jsme se držely za ruce a mávaly lidem. Jakmile vyhlašování skončilo, předvedli se nám kluci z fotbalu (od těch nejprťavějších po ty nejstarší), přestože pořádné "high school fotball game" začnou až od příštího týdne. Už se nemůžu dočkat!

Druhou novinkou, na kterou jsem byla upřímně zvědavá, bylo focení fotek s mým volejbalovým týmem. K mému překvapení, ani milému, ani nemilému, proběhlo hrozně rychle. Seřadily jsme se jako vždycky popořadě, takže já s číslem 4 jsem byla téměř hned na řadě. Zavolali si nás před zelené plátno, hodili nám do ruky míč, raz dva tři úsměv.. a bylo po všem. Pokud vás zajímá, kam se podělo pořizování vymakaných profi fotek, jako to vidíme na instagramu, tak se nebojte, nezklamu vás. Jak jsem se dozvěla od spoluhráček, i tenhle typ focení (alespoň na naší škole) tu funguje, jen se týká těch, kdo hrají letos naposledy. Tak jako tak to byl super zážitek a i samotná podívaná na seniors stačila!

Poslední, projednou očekávanou novinkou, byl náš první sezonní zápas. Před ním nás sice čekalo už "scrimmage"/jamboree, neboli cvičný turnaj pořádaný v Derby, svůj první a oficiální zápas jsem si ale odehrála v 30 minut vzdáleném městečku Goddard. To mi umožnilo mimo jiné projet se i poprvé v životě proslulým žlutým školním autobusem, takže pecka! Furt sice občas tápu v pravidlech a chodu hry, zvlášť pokud hraju na pozicích, o jejichž existenci jsem doteď neměla ani tušení, ale vyhrály jsme a to se počítá.

... A DVAKRÁT TOLIK UČENÍ

Ještě krátce něco ke škole:) Tvrzení, že americká škola je jednoduší, všichni známe. Je to ale pravda? Nooo, jakoby jo. Obecně bych ovšem řekla, že tu platí spíš pravidlo "jaký si to uděláš, takový to máš". Mě zatím dává škola docela dost zabrat, to všechno ale jen kvůli mým dvoum AP classes. Kdyby nebylo těch, měla bych úplnou pohodu. Hlavní kámen úrazu jsou domací úkoly, kterých je (bez nadsázky) desetkrát víc a tvoří téměř polovinu závěrečné známky. Testy a hodiny jsou naopak lehké, ale taky originální a zábavné, takže si některé moc užívám. Všechny třídy jsou útulně vyzdobené podle učitele a rozhodně nejsou tiché (i když záleží). Taky se každé ráno začíná americkou "plegde" - slibem, který ve stoje s rukou na srdci odříká celá třída, otočená čelem k americké vlajce. O přestávce nám zase hrajou písničky, každý den jiná. Úplně na závěr už se jen pochlubím (i když není čím), že mám za sebou i focení do ročenky. Bylo to trochu moc rychlý, trochu nudný a trochu divný (museli jsme totiž zvláštně naklonit hlavu, takže sis připadal jako s vylomeným krkem), jinak brnkačka.

Tak tohle by bylo pro tentokrát všechno a co se bude dít příště, upřímně netuším. Popravě řečeno (nechápejte mě špatně, já svoje host sourozence zbožňuju:) mě poslední dobou těší i to, když mě jednou za čas host rodiče vytáhnou třeba na večeři, protože povídat si s nima mám vážně ráda. Stihnou mi toho spoustu vysvětlit, jako například americký slang, který se očividně budu muset naučit, jelikož mám díky němu i jednu vtipnou historku. Děkuju za přečtení (pokud jste to se mnou ještě nevzdali:) a u dalšího blogu ahooj.

vaše Míša