Všechno mimo školu

Nazdárek všichni! Jelikož jsem se vám před minulým příspěvkem dlouho neozvala, a hodně se toho stalo i mimo školu, rozhodla jsem se rozdělit to na dva blogy. Věřte mi, i tak mám nekončící seznam událostí, proto se to pokusím zkrátit (pozn.: už teď vím, že mi to nepůjde:).

TEAM DINNER/GAME BREAKFAST

Jak už asi někteří tušíte, jedná se o dvě novinky v rámci “team-bonding” s naším volejbalovým týmem. Jde v podstatě o to strávit nějaký čas se svými spoluhráčkami, proto se rozhodlo, že každý game day (u nás to znamená úterý) začneme společnou snídaní. V realitě to vypadá tak, že se jednoduše sejdeme před školou v McDonald’s, a protože je to 10 minut chůze, do školy potom společně pěšky dojdeme. Team breakfasts mě osobně moc baví, ale ještě lepší jsou večeře!

Ty sice nejsou každý týden, ale o to je to větší sranda. Funguje to tak, že se domluvíme, u koho doma budeme, a každý přinese něco k jídlu nebo pití. Potom většinou hrajeme hry, zpíváme karaoke (moje introvertní já z toho má teď trauma), ale očividně jsou tu populární i “strašidelný historky”.

FOOTBALL GAME

Na americký highschool fotbal jsem se těšila vážně hodně, takže jsem si samo sebou nemohla nechat ujít, když se konečně hrál pro jednou na domácí půdě. Yey! Pravděpodobnost, že by se tam někomu nelíbilo (obzvlášť, když jsi z Evropy:), je téměř nulová, proto i já musím souhlasit. Vyrazily jsem s kamarádkou Emmou a zamířily do studentské sekce tribuny, obě oblečené ve fialovém, protože téma dnešní fotbalové hry bylo docela na poslední chvíli změněné. Původně (podle rozvrhnu) mělo jít o "jersey night", kdy si každý obleče dres jeho oblíbeného týmu, nakonec se ale přešlo k "purple and gold".

Je pravda, že mně to v realitě hodně ulehčilo práci, každopádně důvod k tomu byl o moc hezčí i smutnější zároveň. Na naší škole máme v jednom ročníku spolužáka, kterému se už popáté vrátila rakovina, a fialovo-zlatá barva byla tedy věnována jemu. Sice ne tak úplně jemu, ale zato jeho projektu, kdy peníze ze sbírky (která probíhala celý týden v rámci školy) přišly na výstavbu domu Ronalda McDonalda. Jedná se o azylový dům, ve kterém mohou přebývat nemocní s rakovinou i jejich rodiny, jen s trochou víc zábavy a jednou za čas i návštěvou některého známého, například fotbalového týmu.

VOLUNTEERING

Dobrovolničení se řadí jako další k věcem, které se v Americe berou na velkou váhu, proto se týká i nás jako exchange studentů. A to tak, že k dodržení naší smlouvy potřebujeme alespoň 8 hodin, kdy se podílíme na některé z dobrovolnických činností. Zjednodušeně řečeno: i kdybys nechtěl, budeš nedobrovolně dobrovolničit. To je naštěstí pro některé z nás úplná brnkačka, protože pokud máte věřící rodiče, jednou z nejčastějších pomocí je kostel. Nakonec jsem toho ráda využila i já, takže jsem začala každou neděli po mši pomáhat s tzv. “Sunday school” (= náboženství), a už teď mám 4 hodiny potřebné za pololetí odpracované. Mimo to jsem se taky rozhodla znovu darovat vlasy, takže se teď budu na chvíli cítit plešatě, ale to jen tak na okraj:))

(pozn.: fotka níž DOST zkresluje, ve skutečnosti bylo potřeba minimálně 9inch=23 cm)

STUCO CONFERRENCE

VÍKENDY

Na závěr už jen shrnu, jak většinou trávím víkendy, protože i tam moc volného času nezbývá. Moje hostitelská rodina má opravdu HODNĚ příbuzných, takže často navštěvujeme je, ale kromě toho mě berou všude možně, za což jsem jim neskutečně vděčná. Minulý víkend jsme navštívili Dino park, jehož součástí byl i minigolf, tenhle víked jsme naopak jeli na narozeninovou oslavu a s host prarodiči + sestřenicemi sledovat volejbalový zápas na Wichita State University!

Každou neděli jezdíme do katolického kostela, ale už se mi podařilo navšívit i evangelický kostel - jen díky tomu, že jeden z kamarádů měl křest!! (PS: vodu měl prý vlažnou) Mše sice nevypadala vůbec jako klasická mše, na kterou jsem zvyklá, ale zato mi dávala vibe křesťanských koncertů/moderních chval, takže i tak jsem si to moc užila. Nechyběla kapela, lidi zpívalia tančili... dokonce jsem dostala i pozvánku chodit do jejich youth group (setkání mládeže), protože náš kostel ji nemá. Tak uvidíme, jak se to všechno vyvrbí.

A jelikož je i homecoming week už za rohem, byl nějvetší čas pořídit si nějaké ty šaty. Vydaly jsme se proto jednoho odpoledne (doslova) na lov. Výsledek? - můžu potvrdit, že mise skončila úspěšně, přestože jsem z party byla jediná, kdo nakonec odešel s šatama v ruce a s o $80 lehčím účtem. Je to šílenost guys!!!

Děkuju všem, kteří jste dnešní blog dočetli. Mějte se fanfárově,

vaše Míša